Orava v rytmu Michala Tučného

2003-08-04, Cintl Václav, jr.
1
0
Včera skončil na slovenské přehradě Orava druhý závod Interpoháru, který byl pro třídu Finn čtvrtým závodem Českého poháru. Z tohoto závodu jsem se vrátil se značně smíšenými pocity, které Vám chci vylíčit v následujcí reportáži, která by se dala pojmenovat jako Reportáž zaujetého finaře.

Už jen cesta na samotnou Oravu byl zážitek. Cesta v mapě vykreslená červenou barvou jako silnice první třídy se za vsí Stará Bystrica změnila v lesní a posléze v horskou stezku. Jelikož jsme těmito místy projížděli v noci a cestou nebylo téměř žádné značení, tak jsem velmi znejistěl, když se auto se zařazenou jedničkou dralo serpentýnami vzhůru. Naštěstí dispečer Michal Hrubý mě ujistil, že jedu dobře, ale to až poté, co jsem se s mobilem dostal na signál. Předtím jsem opravdu nevěděl kam jedu a jenom čekal, až mě z lesa překvapí medvěd.

Nakonec jsme kolem půl druhé v noci v pořádku dorazili, dali jedno pifko a šli chvíli po druhé spát s tím, že start je až ve dvanáct a že nemusíme tak brzy vstávat. Echtovní flek, který nám drželi Fröhliši se nakonec ukázal být černým Petrem. Stáli jsme sice nejblíže klubu a lodím, ale také nejblíže velké reprobedně, ze které přesně v sedm ráno zahájil Michal Tučný svůj několikadenní koncert. Nic proti "Tučňákovi", mám ho vcelku rád, ale rozhodně ne v sedm ráno po necelých pěti hodinách spánku.

Po první písni jsem si myslel, že jde o pouhý žert, který s ní také skončí, avšak přídavky a ani hlasitá reprodukce nebrali konce, takže jsme se, a ani nikdo jiný v dosahu repráku už nevyspali. Takto častováni hudbou jsem ustrojili lodě, přihlásili se a dospěli až k nástupu, kdy hudební maraton byl přerušen pro puštěním hymny. Poté zase nerušeně pokračoval. Naštěstí se šlo na vodu, kde si uši na chvíli odpočinuly.

Na vodě mě čekalo další překvapení, když byla trať postavena v areálu před klubem a ne ve výhodnější lokalitě u hráze. A tak se před klubem odkroutily dvě rozjížďky, které svou délkou a ani větrnou kvalitou nijak neuchvátily. Změny větru o 60° nebyly výjimkou. První rozjížďku vyhrál Michal Hrubý, před Jirkou Hýžou a Milanem Loukotou. Na druhou rozjížďku už také dorazil Martin Plecitý, který se trošku opozdil s odjezdem z Prahy, a plný elánu hned vyhrál. Druhý byl Michal Hrubý a třetí opět Milan Loukota.

Pak se komise přeci jen rozhoupala a přestavěla trať do areálu u hráze. Byla o poznání delší a i vítr byl z počátku příznivější. Bohužel jen dvě kola než zkolaboval a vzpamatoval se až na poslední stoupačku do cíle. Bez problémů vyhrál Michal Hrubý před Jirkou Hýžou. Celkové pořadí bylo stejné, třetí byl Milan Loukota. Po návratu nás čekala opět hudební masáž. Nic proti muzice, ale když se celý den točí jen čtyři CD - a sice Michal Tučný, Jarek Nohavice, Eláni a county instrumentálky, tak mi to lezlo docela krkem a když už jsem popátý ve čtvrtek slyšel "Voda čo ma ..." byl jsem na poktaji šílenství. Přeparkováním jsme si zajistili klidný spánek a těšili se na lepší zítřek.

Ráno začala produkce až v 9 hodin a s menší intenzitou, takže se vyspali i ti otrlí co nepřeparkovali. Vítr začal postupně přicházet a tak se vyrazilo po poledni na vodu, tentokrát již rovnou k hrázi. Tam se odjela z mého hlediska asi nejlepší rozjížďka, protože foukalo snad s půlminutovým výpadkem celá tři kola (což ovšem neplatí pro ostatní třídy, kterým těsně před dojetím vítr zčistajasna zdechl). Tuto rozjížďku vyhrál Michal Hrubý před Jirkou Hýžou a Vencou Cintlem ml. Poté se uskutečnil ještě jeden marný pokus o rozjížďku, který byl kousek před jedničkou zrušen pro totální flautu.

Večer nás čekali příjemné povinnosti a sice pořadatelský guláš a potom jako zákusek vynikající stejky babičky Loukotové podpořené štěnětem Plzničky. Tento povedený dýchánek léčil vzniklé šrámy a už nám ani nevadilo, že "V neděli v pět deset ..." hraje za ty dva dny po desáté. (Zapřisáhlému "Baníkáři" Hrubkovi to nevadilo už vůbec).

V sobotu jsme se probudili do slunečného, leč bezvětrného dne. A tak celý den probíhala klání v petangu s návštěvami místní koliby. Odpoledne před pátou přeci jen vítr přišel, ale z komise už na něj nikdo nečekal, takže se zústalo na břehu. V neděli dopoledne počasí vypadalo na chlup stejně a šlo se balit. V jedenáct jsme již byli na odjezdu. Později jsme se po telefonu dozvěděli, že v půl dvanáctý byl uskutečněn marný pokus o rozjížďku, avšak z finařů na vodu nikdo nevyrazil.

Celkově tedy zvítězil Michal Hrubý před Jirkou Hýžou a Martinem Plecitým. Co dodat. Jachtařský revír je to skvělý v krásné přírodě, avšak samotná pořadatelská činnost, dojezdová vzdálenost i počty lodí sráží této regatě plusové body.

Na závěr několik perliček. Jeden nebohý brněnský finař Ruda Lidařík kvůli rodinným záležitostem mohl na regatu dorazit až v pátek odpoledne. Podle WindGuru mělo foukat až o víkendu, takže se nechal přihlásit a dorazil, aniž by se nakonec dostal na vodu. Další perličkou je zjištění, že Pavel Fröhlich používá přezdívku "Pumpička" zcela neoprávněně, neb nebyl jako jediný (krom Rudy, který nezávodil, a krom místního borca, co odjel jen jednu rozjížďku) napomínán za porušování pravidla 42 - nedovolený pohon. Jako důkaz vidíte níže vyhlášku rozhodčího, která se ke mě kdovíjak dostala. Takže od příště už jen Pavel Nepumpa Fröhlich. Howgh.

Tady máme výsledky.

Pavel jezdil s plachtou ESP 100, kterou tam hledáte marně
(zdroj: fotoarchiv Finnclass.cz)

Copyright © 2001 - 2021, All rights reserved. www.finnclass.cz Powered by exnet
This site is protected by reCAPTCHA and the Google Privacy Policy and Terms of Service apply.