Pohled za oponu Mistrovství ČR na Lipně

Jistě jste všichni, kdo se o jachting zajímáte, zaregistrovali alespoň jedenkrát ve sdělovacích prostředcích informace o tom, co se událo na této bezesporu největší a nejvýznamnější regatě u nás. Jestli Vám v těch informacích něco chybělo, pak jste na správně adrese, neboť zde se dozvíte i to, co se tam možná ani neudálo.

Sešla se zde velmi dobrá konkurence, překvapením pro mnohé byla nejen potěšující účast ze zahraničí, povedlo se přilákat i pravidelné účastníky závodů série Eurolymp, ale i velmi početné domácí pole.

Špatnou i dobrou zprávou zároveň bylo to, že se po dobu mistrovství naší základnou stal areál hotelu Jestřábí v Černé v Pošumaví. Již delší dobu se ozývají hlasy, jak je možné, že nemáme tu možnost být v areálu YC Černá v Pošumaví, který byl spoluvybudován za účasti ČSJ. Na druhou stranu bylo všemi pozitivně přijato, že jsme nemuseli být na loukách v Hružticích společně s dalšími třídami, a dále, že celý prostor na vodní plože v tradičním prostoru byl k dispozici pouze lodní třídě Finn, a tak tyto všechny předpoklady posloužili tomu, že všichni věřili, že toto bude to mistrovství, na kterém nebude pochyb, kdo že je ten nejlepší.

Bohužel ten, který se nám prakticky celou sezónu vyhýbá, se nám vyhnul i tentokrát. Vítr. Kolikrát už jsme na tomto místě vzpomínali, že nám větrná božstva nejsou letos vůbec, ale vůbec nakloněna. Stejně to dopadlo i v tomto termínu. A že nás na tom břehu na něj čekalo dost.

Nic to ovšem neubíralo na náladě závodníků, kteří se od rána do večera vzájemně bavili více či méně povedenými a více či méně pravdivými příhodami. Pro mnohé z nás bude nezapomenutelným zážitkem Babanovo vyprávění o chytání ryb v popovodňovém Labi, resp. o potřebě nových atlasů ryb, nových teploměrů. Kdo u toho byl nezapomene, kdo nebyl, stejně by neuvěřil. Babane, smekám před tebou, byl to výkon víkendu. Samozřejmě nechyběl ani tradiční petanque.

Ani o večerech nebyla nouze o zábavu, neboť duo mamka s taškou (Ruda Lidařík a Pavel Fröhlich) pro nás na tyto závody připravili nejeden soudek piva, ale dokonce i 25 kg naloženého masa na steaky. I teď při psaní těchto řádek se mi stále sbíhají sliny. Vynikající to bylo, pánové (nebo snad dámo a pane). Bohužel ne všichni závodníci si uvědomovali, že jsou, kromě jiného, na regatě, a tak jim i celé následující dopoledne trvalo, než přišli alespoň trochu k sobě. Věřím, že ti byli větru vděčni, že se nedostavil.

A nyní by jsme již z břehu přece jen mohli přeskočit na vodu. První rozjížďka se uskutečnila tak trochu navzdory větru, a tak i když nebylo po větru v posledních cca 30 minutách a pro některé ještě déle ani vidu ani slechu, rozhodčím tento fakt zřejmě unikl, a tak se tato rozjížďka dovedla do konce. Dodatečně bylo několik lodí omilostněno, a byl jim započítán dojezd, i když překročili časový limit.

Druhá rozjížďka mohla býti považována za celkem solidní na dané povětrnostní podmínky (vítr pulsoval někde okolo hranice 3 m/s ), nebýt zbytečného lpění na 3-kolové rozjížďce, takto opět část startovního pole dojížděla za absolutního bezvětří.

Probuzení do nedělního rána, posledního dne regaty nevěštilo nic dobrého. Zde jsou některá fakta: jsou odjety dvě rozjížďky, po noční průtrži mračen jsou opět hlášeny povodňové stavy a neprůjezdné oblasti, zejména v okolí Českého Krumlova, nefouká a drobně prší. Přijíždí Česká televize, snaží se udělat alespoň pár ilustračních záběrů na břehu, leč toto úsilí kameramana zmaří vystoupením Michael Maier, který vzpomínal na tu úžasnou servírku s těma úžasnýma ... . Naštěstí okolo půl jedenácté se podařilo vyjet na vodu, vítr pulzoval mezi 3 a 5 m/s, takže se nakonec podařilo odjet ještě dvě rozjížďky.

Vítězství Michaela Maiera nikoho nepřekvapilo, snad jedině věčně druhý Michal Hrubý se s tím nechce smířit, i když i on připustil, že už tomu pomalu přestává věřit, že by Majčuse porazil.

A to bylo všechno, nebo Vám tam přece jenom ještě něco chybělo.