Report z Mistrovství Francie v Biscarrosse

V zimě mě začal Vláďa Skalický přesvědčovat, že pojedeme v létě do Francie, prý bude to bezva, fandit nám tam budou francouzský holky, bude tam úžasnej mejdan a velký vlny 😊 Tak nic z toho ve Francii NEBYLO! Ale spousta dalšího ano...

Takže jak to s naší cestou na finnařské mistrovství Francie bylo? Nejdřív cesta do Biscarrosse, asi 1.600 km po německých a francouzských dálnicích. Malé městečko mezi dvěma jezery v těsné blízkosti Biskajského zálivu zajišťuje pořádnou dávku mořského větru bez velkých vln, na kterých zkouší své surfařské schopnosti návštěvníci letovisek na druhé straně vysokých písečných dun. Bývalá hlavní základna Air France pro cestu luxusními zaoceánskými hydroplány po trase přes Dakar do Brazílie a dále přes Venezuelu na Floridu a zpět. Tuhle historii připomíná už jen místní úžasné muzeum a zbytky gigantických hangárů, které u jezera kdysi stály. A občas malý hydroplánek, který přistane na jezeře. Kolem všude písek, duny a borové lesy. Místní jachetní klub CENTRE NAUTIQUE BISCARROSSE OLYMPIQUE uspořádal čtyřdenní závody, na které se sjelo 28 Francouzů, dva domestikovaní Australáci, dva Holanďané, jeden Brit a my dva s Vláďou. Vypsání na neurčitý počet rozjížděk, předpověď teplého počasí s nejasným vývojem větru, večerní program slibující všechno možné včetně degustace lokálních vín, večeři pro crew a diskžokeje… Zaujalo nás, že start první rozjížďky se předpokládá každý den až ve 14 hodin.

První den našeho pobytu jedeme na kole s Vlastou přes duny 10 km na břeh moře podívat se na surfery, pak si dáváme s Vláďou trénink ve větru do 6m/s, je krásně teplá průzračná voda a jezdíme ještě s oběma Holanďany. Druhý den ráno je bezvětří až téměř přesně do těch 14 hodin, kdy mořská bríza pronikla z moře i nad naše jezero a začíná se závodit. Vláďa dává jednu trojku a mě se tady začínají dařit starty. 3 rozjížďky v příjemném větru byly krásnou demonstrací letního jachtingu. Zajímavostí je účast Brita  Martina Huguese na krásně renovované dřevěné lodi s nafukovacími vaky, hliníkovým Needlesparem a dacronovou plachtou, který tady prohání ty nejlepší. Má na vleku ještě Fantastiku, ale tohle dřevo prý jezdí líp. Druhý den bylo pod mrakem , vítr žádný a nejde se vůbec  na vodu. Teda on vítr byl, na Mácháči by se jistě odjely 3 pěkné rozjížďky, ale tady se v těch 3-4 metrech prostě nezávodí.  Třetí den ve dvě start do 6 metrů a pak pěkné zesílení někam k 8. Vítr je tu dost proměnlivý, změna o 15 stupňů nebyla výjimkou. Ocenili jsme  průběžné úpravy trati s ohledem na stáčení větru a trvalou přítomnost jury se žlutými vlajkami v poli. Po 4 náročných rozjížďkách máme vytahané ruce jak orangutáni a to ještě cesta zpátky na stoupačku na břeh trvá určitě 40 minut. V devět večer je slavnostní večeře pro závodníky i doprovod. Teda večeře… Kluci finnařský, važte si kovářovské pohostinnosti!!! Organizátoři se snažili a připravili madagaskarskou specialitu (rýže s kousky masa a rajčatovou zálivkou) servírovanou s dobrým vínem, ale nad lipenské prase na rožni a celodenní teplou bramboračku teda fakt není! No a večer na diskotéce tančila jenom jedna dost stará Francouzka, takže jsme se radši decentně vytratili. Takže takhle to dopadlo s tím slibovaným mejdanem a mladými fanynkami 😊. Poslední den ráno prší a je bezvětří. V jednu začíná foukat vítr, následují 2 rozjížďky, ta druhá už v docela brutálních větrných podmínkách. Říkal jsem si – tu halzu teď fakt nedělej, ale popadla mě pýcha a udělal jsem jí a už jsem se koupal a drbal stěžněm písečné dno. Na rozdíl od Francouze topícího se vedle jsem naštěstí stěžeň nezlomil… No a pak sbalit a vydat se zas přes celou Francii a Německo zpátky domů

Takže jaké to bylo? Milí organizátoři, na břehu trochu „maňána“, na vodě dobrá organizace. Stále se zajímali, jak se nám tam líbí a zda mohou pro nás něco udělat. Pěkné ježdění, byť s docela velkými změnami větru. Spousta místa na travnatém břehu, pohoda a bez stresu.  Příští rok jedem zase, tentokrát do Bénodetu na moře v Bretani. Vláďo díky, zas tak moc jsi nekecal, stálo to za to!

Na startu bylo 35 lodí, odjelo se během 4 dní celkem 9 rozjížděk a jak to nakonec dopadlo?

1. Laurent Hay
2. Paul McKenzie
3. David Huet
…
10. Vladimír Skalický
…
14. Martin Kaloš
…