Mistrovství Francie 2024
Ahoj kluci finnařský, píšeme tentokrát se Skaldou kolektivní dílo, nedokázali jsme se dohodnout, kdo z nás dojel třetí.
M: Už v lednu mi začal Vláďa našeptávat, že zase vyjedem do Francie na jejich Finn Nationals. A že tam budou oceánský vlny, zase ty franzouzky co vloni a příslovečná pohostinnost. Tentokrát do Bénodetu, letoviska na břehu Biskajského zálivu až těsně nahoře pod zlopověstným mysem Finistére, Koncem Světa…
Už první mailové konzultace s vedením opulentního jachetního klubu přinášely určité rozpaky. Obytné auto na parkovišti v marině? Vyloučeno! Někde na louce poblíž? Vyloučeno… Nakonec z nich vylezlo, že finnaři nevyjíždí na vodu z té jejich přepychové maríny, ale z pláže cca 1 km od klubu. No a ten kdo ví, jak vypadá příliv v Biskaji, tuší asi, jak daleko z kopce do vody to občas bude. Nemáme se bát, na břehu bude zázemí na převlečení a nechání věcí, když už budeme tedy spát ve vzdáleném kempu a dojíždět k lodi na kole či koloběžce.
V: Příslib zázemí u lodí, mnohokrát zkouknutá mapa a chuť se zase svézt na oceánu ve mně převálcovalo můj odpor ke vzdálenému dojíždění k lodi. A tak jsem kývl na pobyt v kempu.
Bohužel to byl první zahraniční závod (z těch mnoha co jsem navštívil), který se nepovedl.
M: Ještě finální porada někdy koncem května a že teda jedeme… Je to dost daleko, zato ale skoro přes centrum Paříže, dokonce Eifellovka byla spatřena některými bystrozrakými jedinci. Na místě brutálně leje a fičí. Prý v Bretani je to normální počasí, ale že bude pršet v kuse další 3 dni opravdu překvapí…Přijeli jsme s Vlastou na místo o den později a Vláďova uvítací zpráva na mobilu zněla doslova „Nevím čí to byl nápad, ale moc mě nebij..“ - jak bych ale mohl bít svého mentora a vyzyvatele k dobrodružným cestám…
V: Úsměvné na tom je, že ještě týden před závodem milé Windguru ukazovalo, že tři dny vítr sotva přeleze 2 m/s. Jo a deštík jen občas..
M: Francouzi inzerovali před závody trénink, který povede jejich hvězda Paul Mackenzie. Musím říct, že asi jeho aura úplně nezafungovala, při skládání lodi na nábřeží městečka není po finnařích ani památky, natož někde na vodě. Leje strašlivě, na moři asi fičí a je tak 14 stupňů. Druhý den mají zase finnaři trénink , pár jich vyplouvá do deště. My jsme to vyhodnotili jako nerozvážnost mládí a zase zalezli do auta. Leje přerušovaně strašlivě, vítr zmizel a na břeh se finnaři sotva doplácali. My jsme mezitím pochopili zradu- na břehu není vůbec nic, v dešti se dá schovat jen pod vlastní bundu (Davide díky ještě jednou!), všude mokrý písek a chaluhy, z nábřeží na nás shlížejí občasní turisté pod deštníky. Na místě jedna toi-toika s tureckými šlapkami a bez chemické náplně umocňuje pocit zmaru a deprese …Je stále 14 stupňů
To je zázemí:
V: Přijel jsem na místo o den dříve. Z komunikace s klubem jsem taky nebyl moudrý (udělat tečky do mapy byl pro ně nadlidský úkon), místo pro loď jsem tedy odhadl, nechal loď na veřejném sjezdu do vody a mazal ubytovat se do kempu.
M: První den závodu ráno leje. Nástup na písku v dešti bez přesně určeného času, prý až přijede komise z klubu. Na moři fouká tak 4-5 metrů pěkně z moře, leje už jen přerušovaně, vyplouváme z ústí řeky proti silnému přílivovému proudu a kličkujeme mezi desítkami lodí uvázaných u bójí, jsou naplánovány 2 rozjížďky. Komise udivuje inovacemi jako například startovní čára 45 stupňů na vítr (a diví se, že neodstartují ani třikrát na black flag), nějaká ta utržená značka brány, občas divně umístěná bójka 1a či specifický průjezd do cíle. Co je ale podstatné-docela pěkný vítr, vlnka z moře a pro mě dvě docela pěkné rozjížďky. Celé jedno kolo jsem se díval na všechny zepředu, to se mě zas tak často nestane…
V: startovní čáru změnili až když dostali vynadáno ze startovního pole. Martinovi se dařilo, po prvním dnu 6. Já 11...
M: Druhý den snad zase nejdřív občas prší (už mi to splývá), ale počasí se zlepšuje, občas vysvitne sluníčko a zdá se pak trochu tepleji. Moc nefouká a čekáme na vodě věčnost. Nakonec se to začne rozfoukávat, ale točí se to jak na Mácháči. Opakované starty prokládané AP, první rozjížďka je takový sprint proti břehu, snad kratší než u Myšího ostrůvku- asi na jistotu, aby se něco odjelo. Pak ještě dvě další, o něco zajímavější, vítr stále nestabilní. Pro mě frustrace, naopak Skalda dneska vepředu školí MacKenzieho, Lebruna a Haye!
V: Vítr se oproti předchozímu dnu otočil a fouká přes břeh. To nevěstí nic dobrého. Návětrná bojka kde jinde – pod břehem a přitom oceán jako kráva. A pak to ještě vyšperkovali rozjížďkou 33 minut dlouhou. Na další start návětrnou bojku stahli ještě blíž. Začínám litovat touhy po moři, dochází mi, že rozhodčí nejsou uplně ti praví. Naštěstí se trochu změnil směr větru a po opětovné intervenci ze startovního pole přestavěli trať. Dvě rozjížďy s výhodným levým křídlem jsem trefil (dojezdy 6,4). Po druhém dni já 9, Martin 13.
M: Třetí den zase ráno s deštíkem, ale nikdo nedbá, dneska má fičet! Vyjasňuje se a začíná divadýlko. První rozjížďka tak do 8 metrů, druhá přituhuje a třetí už občas i přes 10. Docela krátká strmá vlna, pěkná stoupačka 1,2 míle a brutální zaďáky. Zkušený „australák“ Bob mi pak na břehu líčil, co všechno dělal, aby je přežil. No já se taky musím přiznat, že když daleko za mnou nikdo nebyl a těsně přede mnou se po halze koupal Hay, dal jsem v bráně před cílem radši zajišťovacího „kraváčka“ místo halzy a toho plaváčka Haye pěkně objel. Musím říct, že mě tenhle den vynahradil veškeré písečné utrpení a přinesl nádhernou dávku adrenalinu z pravého mořského jachtingu. Navíc občas hned vedle MacKenzieho, Haye nebo Hughese a obou holanďanů, to udělá jednomu radost…Večer slavnostní večeře v místní pevnosti. No comment, važte si pohostinnosti na Lipně…
V: Tak jak píše Martin – jen komise zase perlila. Vytáhli přípravné znamení první rozjížďky dne a přitom asi 1/3 lodí ještě nedojela do prostoru startu (bylo to daleko, ne že by se flákali) – stačilo počkat 5 minut – zase až po intervenci z vody vytáhli AP a počkali.
A tak alespoň postavili trať tak, že start byl v podstatě na pravobok a hned téměř na návětrnou bojku.
Dneska jsme si to s Martinem zase prohodili. On jel jak z praku, já se trápil.
M: Čtvrtý den, už je hezky a docela teplo, snad až 20 stupňů povídali. Vítr očekávaně podle předpovědi 0, v 10 hodin konec, ve čtvrt na jedenáct se rozfoukává, ale to již taháme lodě přes ten šílený písek zpátky k promenádě. Pak nástup, zabalit a domu, my s Vlastou ještě plánujeme prozkoumat Bretaň
V: předpověď na tento den se vyplnila,nefouklo, a tak bylo více času na balení a cestu zpět. Po sice drahých, ale krásných francouzských dálnicích.
Mají hezkej putovní pohár:
M: Vláďo, kam vyrazíme za rok, no asi zase do Bretaně?
V: Jojo do Bretaně, přece do DOUARNENEZ. Jen doufám, že si nepůjčí rozhodčí z Bénodetu. :- ))
Výsledky tady: https://www.yco-voile.fr/wp-content/uploads/2024/07/Provisoire-ap-jury-12-7.pdf
1. LEBRUN Valerian
2. HAY Laurent
3. MCKENZIE Paul
...
10. KALOS Martin
13. SKALICKY Vladimir
