Finn Cup Malcesine 2004 - reportáž Karla Čajčíka
Podle podrobného návodu Jirky Outraty jsme snadno našli jachtklub v Malcesine, po 850 km a 10 hodinách jízdy z Třemošnice. Přijeli jsme v 18.30, akorát, protože správce v 19,30 nemilosrdně zamknul vjezdovou bránu a odjel. Kdo přijel později, spal v autě před bránou. Tak velké zhoršení to naštěstí nebylo, protože brána se dala pěšky obejít. Za chvíli se setmělo, takže z jezera jsme večer moc neviděli. Registrovali jsme jen nádherně čistou vodu a příjemnou teplotu vzduchu 25 stupňů.
Ráno nás zaskočilo mlhou. Mlhavo bylo ostatně celou dobu závodu, takže z jezera jsem moc neviděl a fotky skoro žádné nemám. Honza pochopil, proč má před ploutví kompas. Na startovní lodi byla vyvěšená tabule s kompasovým kursem a závodníci po startu vyrazili do mlhy směrem k bójce, která nebyla vůbec vidět.
Já jsem nejezdil, dělal jsem "kauče" a kecal jsem Honzovi do závodění. Ráno foukal severní vítr tak 4 m/s. V poledne utichl a po obědě se změnil na jižní a znovu se rozfoukal. Na vodu se šlo ve 13 hodin. Honza vyrazil jako první následován dalšími 45 závodníky.
V první rozjížďce Honza velmi dobře odstartoval, pak se postupně propadl na 27 místo. V dalších rozjížďkách už se mu nepodařilo zopakovat kvalitní start. Po horších startech v ostatních rozjížďkách dojížděl mezi 30 a 35 místem. Nepříliš silný vítr mu vyhovoval. Pokud nedělal chyby, dokázal se chvíli udržet ve středu závodního pole. Je pravda že úroveň závodníků byla rozdílná, od špičky až po veterány.
Trať byla postavená příjemně blízko jachtklubu, délka byla srovnatelná s MČR. Každý den se jely jenom dvě rozjížďky. Na trati záleželo velice na volbě křídla. U břehu byl proud ve směru stoupačky a tak 200 m od břehu začínal proud proti. Hned po startu jeli místí borci až ke břehu na mělčinu a snažili se jet část trati úplně u břehu jako na Seči. Kdo zůstal na středu, zjistil jak později komentoval Martin Plecitý že jezdí na místě jako převozník a nestoupá.
Žádné zvláštní výsledky jsme na rozdíl od ostatních neočekávali, takže jsme nebyli zklamaní. Příští rok se budeme snažit zúčastnit znovu pro atmosféru závodu a krásné okolí. Nám se velmi líbil systém péče o závodníky, hlavně organizace občerstvení. Startovné stálo 60 EUR, ale v ceně bylo jídlo a pití, kempovné atd. Nejpříjemnější bylo podávání těstovin a také piva, vína, ovoce atd. hned po dojezdu z poslední rozjížďky. Připadá nám to daleko vhodnější než např. na MČR, kde je večeře až pozdě. Každý má hlad již dříve a nají se předem.
Všimli jsme si klidu pořadatelů poslední den, kdy neváhali a odstartovali jedinou rozjížďku toho dne až v 13.30. Nedělali si starosti s dlouhou zpáteční cestou mnoha závodníků. Věděli že tam jsou všichni kvůli jachtingu a trpělivě počkali na vítr.
Absolvovat poslední závod sezóny ve středomořských teplotách pozdního léta, když u nás již panuje podzim, je velmi příjemné. Seděl jsem na židli u auta v krátkém tričku již od rána a ani večer se výrazně neochladilo. Honza jezdil jen v krátkém neoprenu.
Měl jsem během dne čas sledovat dění v jachtklubu a tím mě neunikla demonstrace vyspělé italské techniky. Nikoliv Ferrari nebo Ducati. Viděl jsem v akci dvoulodní vlek na finny, kde se horní loď zvedne několikerým zatočením klikou vrátku ze země až nahoru. Na naložení stačí jeden člověk. Systém je přitom tak prostý, že mě mrzí že jsme na to nepřišli také. Mám do jara co na práci.
Prostě, příští rok určitě pojedeme znovu. Doporučuji ostatním.
Tady jsou výsledky
