Norské mistrovství 2026

Ahoj kluci finnařský,
takže jaké bylo norské mistrovství? Už cesta dlo Larviku je anabáze, úplně blízko to fakt není. Asi proto reprezentace české finnařské obce zbyla jen na mě a Petrovi Vinklovi. Říká se, že seveřané jsou chladní a nezdraví ráno v umývárně. To je sice pravda, ale po skamarádění jsou to nejlepší přátelé a udělali by pro hosty úplně všechno.

Hned po příjezdu do maríny (dva dni před závodem) se mě ujali, ukázali klubové domečky, které jsou rozeseté na skalkách u moře, v jednom je umývárna, v druhém klubovna, ve třetím jídelna… Spousta dětí buď jezdí na optíkách nebo tu loví síťkou kraby. Vlasta vyrazila na kolo a já se rozkoukávám. Pár už nás tu je, hlavní organizátor Arild, a pak samozřejmě známé tváře jako australák Bob, Peter z Aarhusu, měřič Jens a pár Němců. Odpoledne jdu potrénovat, fouká poctivých 10 metrů, je hnusně a já se docela bojím. Dánové řádí na zaďák ve vlnách a já se snažím udržet stěžněm nahoru. Protože stěžněm dolu bez člunu někde poblíž fakt být nechci. Larvik totiž leží ve fjordu, celé jeho břehy jsou lemované strmými nízkými skalami a tam ztroskotat fakt není dobré. Jezdíme tam, kde fjord ústí do drsného Skagerraku, tam prý fičí pořád a velké vlny z moře se rozbíjejí na těch skalách. Další den přijíždí Petr a připravujeme se na třídenní závodění. Jsou tu složité a silné proudy, jednak se kolem fjordu žene voda do a z Baltského moře, proti tomu veliká řeka plní fjord sladkou vodou. Prý se to místní snažili složitými matematickými postupy spočítat, ale jistější je prý hodit si korunou…

První den dojíždějí další závodníci (nakonec nás je téměř 30) a první rozjížďky jsou naplánované až na odpoledne. Moc kupodivu nefouká a je docela teplo (cca 20 stupňů). Startuje se pár metrů od trvalé značky vjezdu do fjordu, tam prý startují na vítr z moře vždycky, je tam jen 15 metrů hloubka a dá se tam zakotvit startovní loď- u pinu je už 150 metrů hloubka a proto všude používají jen robotické bójky udržované na místě pomocí GPS. Trať na cca 50-60 minut, 2 kola, na start přes půl hodiny. Naprosto stabilní vítr co do síly i směru, jestli se za den plynule posune o 10 stupňů, tak je to moc. Fouká dnes málo, takže žádný oskar. A to tady znamená, že nikoho ani nenapadne jakkoliv tahat. Rozhodčí na nástupu nám řekli, ať za nimi nechodíme s nějakými protesty na břeh, že si máme všechno vyřešit mezi sebou na vodě. Samozřejmě jsou s člunem na vodě, ale opravdu NIKDO nezatáhnul za otěže s cílem si neférově pomoct. A taky během tří dnů žádná kolize, žádné pokřikování u bojek…

Co Nor ani Dán neumí, je dostat se na břeh. Flotila přijede do maríny ke skalám, první nějak přistane u mola, přiváže loď a jde hledat slipák. Pak si vytáhne loď a jde pryč. Druhý, třetí, čtvrtý to samé a mezitím na vodě roste nervozita, krouží se mezi loděmi v maríně a skalami. Že by si pomohli, podrželi loď- to je ani nenapadne. S pár Němci jsme jim tam proto dělali demonstraci kooperativního dockingu včetně praktických workshopů 😊, nevím jestli jim to ale vydrží…

Další den (sobota) už fouká tak 6-8 metrů, je hezky a přes dvacet stupňů. Asi byla česká výprava opravdovou atrakcí, pořadatelé si kvůli nám půjčovali vlajku z české ambasády a dnes se na nás přijeli z velvyslanectví podívat a zafandit ze člunu. Vzbudilo to u norských pořadatelů trochu obavy, jak splnit diplomatický protokol, my se zase museli chvíli tvářit profesionálně – bylo to ale milé. Jedou se 4 rozjížďky a v dané délce tratě a stavu moře je to docela dost.  Oskar po většinu dne nahoře a každý jede, co umí.  Večer barbecue a přátelské rozhovory na skalkách v klubu, velmi příjemné

No a neděle začíná nevinně, fouká ze břehu, AP do 13 hodin. Pak se přesně podle předpovědi otočí vítr a začne rodeo. Velké dlouhé vlny z moře, vítr místy přes 10 metrů, slunce, nádherný jachting.  Mají se jet 3 rozjížďky. Zkušený Peter na mě křičí, že udělá halzu hned nahoře a pak zaseknout, na nic nesahat a držet se na lodi… Mám to stejně. A pak překvapení - po dvou rozjížďkách to drsní Norové odpískali, že radši jedeme domů. Je fakt, že jsem se v tu chvíli nezlobil, majíce nohy a ruce vytahané jak orangután…

Vyhrál vicemistr letošního australského Goldcupu Anders Ostre Pedersen, moc milý a nenápadný kluk z Norska. Druhý byl Švéd Peter Overup a třetí Australan Anthony Nossiter. Já 14, Petr 17… Všechno tu bylo krásné- lidi, prostředí, jachting, chování na vodě i mimo ni. Kdybyste někdo uvažoval za rok přijet, dejte vědět

Osobní epilog: Někteří možná vědí, že máme část rodiny v Norsku, dcera se nedávno po letech pobytu stala Norkou a už si pořídlili i Nora juniora, takže my tam do studených vln jezdit asi budeme.  ALE – náš nejmladší benjamínek co žije taky v zahraničí si našel si slečnu a víte odkud je ta slečna?  Z Cascais… Kdo ví, ten tuší, že se jezdit na těch vlnách na stará kolena budu muset asi naučit 😊

Výsledky zde: https://www.manage2sail.com/en-US/event/NMfinnjolle26#!/results?classId=976fdf09-2ac7-4460-8899-2d9932b5fe2f

Fotos zde (vypadá to tam jak lodičky u Karlova mostu): https://larvikseilforening.no/bildegallerier/